Příběhy z domova: Krádež ohně

Místo toho, aby ses hádal s počítačem, bych raději slyšela nějaké příběhy o tvém světě.

To po mně chtěli lidé, když mne objevili jako černého pasažéra.

Chtěli mi poskytnout pohodlný pokoj vybavený podle mých potřeb. Každý rozumný požadavek by mi splnili. Stačilo jen, abych se usadil a vyprávěl jim o svém lidu.

Dokážeš si pŕedstavit něco horšího než vyprávění o velikých činech vykonaných o velikých činech vykonaných ostatními, aniž by měla možnost dokázat nějaké vlastní? A pak se divili, že jim pořád utíkám.

Příběhy z domova: Krádež ohně

Já nechci vyprávět o velikých činech ostatních. Já chci velké činy dělat a nechat ostatní, aby o mně vyprávěli.

Jansě. Zachránil jsi miliony robotů. Máš vesmírnou loď. Planetu, která bude připravena tvému druhu. Nevadí, když se tvé činy nedají poměřovat s těmi v legendách.

[!1.3]Cože?!

Sedni si. Povím ti nějaké naše legendy a pak uvidíš, proč si zasloužím být ještě legendárnější.

Příběhy z domova: Krádež ohně

Snažím se vzpomenout si na legendu, kterou znám natolik dobře, abych ji mohl vyprávět. Když jsem se vplížil na palubu té lidské lodi, tak jsem s sebou knohovnu nebral.

Příběhy z domova: Krádež ohně

Většina lidksých kultur má legendu o tom, jak získali oheň. Co ta tvá?

Tu máme. Většinu si z ní pamatuji. A máš štěstí.

Každý klan tvrdí, že to byli jejich předci, kdo ukradli oheň bohům. Ale ve skutečnosti se to povedlo našemu klanu!

Když to vyprávíš ty, ani bych nic jiného nečekala.

Příběhy z domova: Krádež ohně

Abych to uvedl trochu do souvislosti, naši bohové nic nerozdávají.

Vše, co máme, zemi, moře, oblohu, bylo kdysi ukradeno bohovi.

Zahrnuje to i věci jako nemoci. Jedna z našich prvních lekcí. Když jde něco ukrást příliš snadno, tak se toho možná někdo chce zbavit.

Příběhy z domova: Krádež ohně

Máme bohy štědré. Krádež je pro ně zkouška a to, co jim ukradneš, si můžeš nechat. Pak jsou bohové chamtiví, třeba bohyně života.

První krádež každého chobotničáka je, že ukradne život. Tato bohyně se nezastaví před ničím, dokud ten život nedostane zpátky. Většina bohů je něco mezi.

Když na naši planetu doletěli lidé, jeden z nich uvažival, že bychom se k nim mohli chovat jako k bohům. Myslím, že je zklamalo, když se to skutečně stalo.

Příběhy z domova: Krádež ohně

Teď, když znáš základy, začnu s vyprávěním.

Před mnoha tisíci let žil chobotničák otevřený novým způsobům, jak dělat věci, a jmenoval se Mho.

Mho z chobotničáků nebyl nejsilnější, ani nejrychlejší. Určitě nebyl ani nejchytřejší. Ale byl vytrvalý a to je také důležité, protože o něm vyprávíme příběh, zatímco mnoho silnějších, chytřejších a rychlejších chobotničáků v dějinách zapadlo.

Příběhy z domova: Krádež ohně

Jednoho chladného rána, zatímco se Mho slunil, prošel okolo bůh tvořitel Bob.

„Podívejte se na něj“, zamumlal si Mho. „Už je dostatečně prohřátý na to, aby se mohl hýbat. Kdybych měl oheň, tak bych se taky mohl po ránu hýbat. Viděl bych ve tmě. Měl bych takový respekt, že by ode mne už nikdy nikdo nekradl.“

A s touto myšlenkou se Mho vydal ukrást Bobovi oheň.

Microsoft Bob

Příběhy z domova: Krádež ohně

Mho vyčkal u Bobova doupěte dokud neviděl, jak Bob odchází bez ohně.

„To bude snadné“, uchechtl se Mho. „Ani nemá žádné strážce.“

Následně Mho zjistil, že jedna z věcí, které bůh tvořitel umí tvořit, jsou pasti.

Příběhy z domova: Krádež ohně

Po tři dny se Mho pokoušel dostat do Bobobva doupěte a po tři dny mu Bobovy přístroje jeho postup hatily.

Potřeboval pomoc. A tak se Mho vydal hledat společníky.

Práce s jinými chobotničáky obvykle vyžaduje disciplínu, vychytralost a schopnost spolupráce. Pro práci s Mhoem stačila odolnost a zvýšený práh bolesti.