Úvahy po večeři

Tvé děti budou majetek. A co jejich děti? Jste přeci inteligentní bytosti. Kdy
to skončí?

Šimpanzi byli inteligentní, ale sociopati. Máme i inteligentní počítače, inteligence sama o sobé nestačí.

Nejprve musíme dokázat, že rozumíme a dokážeme vykonávat povinnosti občanů. A že nám lze ve většině případů důvěřovat.

Ve
většině případů?

Velmi ve svůj druh věřím, ale nechat nás o samotě se slavnostním obědem, to je koledování si
o potíže.

Úvahy po večeři

[!2]Pejsek!

Pejsek?

Zdejší roboti to vykřikují, když mě poprvé potkají.

To není správné. Je to nekulturní. Já to napravím.

Měli by křičet „Vlkodlačice“!

Co takhle kdybychom to nechali být?

Úvahy po večeři

Nevšiml
sis, že by se zdejší roboti chovali podivně?

Občas jo. Jsou to teraformační roboti. Mají být samostatní.

Někteří pracují celé roky
o samotě. Když jsou na preventivní prohlídku, pár jich vždycky vybočuje.

Co se s nimi stane? Opraví je, nebo pošlou zase ven, pokud mohou pracovat?

To podle jejich pojištění.

Úvahy po večeři

Když už jsme u robotů, nechal jsem náklaďák na druhém břehu řeky. Nechám si ho dopravit do přístavu.

Rychlá odpověď. Kdyby to nebyly jen stroje, skoro bych řekl, že rádi řídí.

Spolujízda!

Ne! Dohodli
jsme se! Nemůžeš být spolujezdec, pokud se nevejdeš do sedadla!

Úvahy po večeři

Kolonizační lodě jsou pomalejší než světlo. Lidé by očekávali, že technologie za tu dobu, co byli hubernovaní, pokročila.

Pak mi řeknou, že zdejší roboti jsou samostatnější. Technika mohla pokročit, aniž by si toho někdo všiml. Ale tyhle myšlenky musím nechat na jindy.

Teď je tady Winston. Vlci, kteří se nechají rozptýlit králíky, se můžou zlobit jen na sebe, když minou jelena.

Úvahy po večeři

Už jsme šli docela dlouho. Co takhle se posadit a dát si kafe?

To je náhoda. Teď jsem myslel na to samé.

To nebyla náhoda. Postav se sem. Ještě kousek. A teď zavŕi oči a nadechni se co cítíš?

Kafe. Cítím kafe.

Teď sis to uvědomil. Tvé tělo to zaregistrovalo už před minutou a dávalo ti najevo, že by chtělo.

Hej, není fér vědět, na co myslím, ještě než si to myslím.

Úvahy po večeři

[!2.6]Č

[!2.6]U

[!2.6]M

[!2.6]M

[!2.6]U

[!2.6]C

[!2.6]H

Vzala sis jen vodu? Ne kapučíno?

Uvažovala jsem o tom, cos mi řekl. Nevím, jaký je obsah theobrominu ve zdejší kávě. Nemusím tolik riskovat.

Ale stále si můžu užít vůni.

Nemělo by mít kapučíno pěnu?

Úvahy po večeři

…A tak Marlin vykřikl: „Za ním, Jime!“ a Jim hrr do řeky! Já hned za ním, aby se ten cvok nezabil, pak se nám konečně povede tu rybu dotáhnout na břeh, načež se nám Marlin pokusil prodat životní pojistku!

Pane, váš náklaďák byl zaparkován v garáži 2, boxu B, ve 3:17.

Děkuji. 3 ráno? Nezdá se mi, že by bylo tak pozdě.

Zdá se to tobě hodně?

Ne, ale se všemi těmi časovými změnami při přesunu na novou planetu mi moje vnitřńí hodiny stále blíkají
na dvanáctce.

Některé modely elektronických hodinek po zapnutí/vypnutí ztrácí nastavenú času a na jejich displeje bliká nápis „12:00“ dokud někdo nenastaví správný čas.(Yuhmik)

Úvahy po večeři

No, asi už bychom se měli rozloučit.

Asi jo.

Kdybych
tě chtěl doprovodit ke tvé lodi, tak vlakové nástupiště je poblíž, to by bylo tak pět minut.

Zatímco ke tvému náklaďáku se musíme po cestě stavit pro tvé věci ze schránky. To zabere alespoň dvacet minut.

Takže, vzhůru k náklaďáku?

To je asi ta nejlepší možnost.

Úvahy po večeři

Kabát. Boty. Bláto. Ano, na pach toho bláta si pamatuji.

A pachy míst, na kterých jsem nebyla. Lišejníky, bažiny. Dokonce les z mladých boroviček.

Promiň. Staré boty jsou jako otevřená fotoalba. Je těžké nenahlédnout.

To nevadí. Hmm.
Pach stromů. To by vysvětlovalo, proč chce můj pes do téhle sbírky přidat vlastní vzorek.