Když jsou továrny na roboty do války

[!1.2]ÍÍÍÍÍÍ!

Promiň. Zdál ses mi napjatý a první, co mě napadlo, bylo tě olíznout.

Ne, ne, to je v pohodě. Čekal jsem, že to moje ucho odnese, jen trochu jinak.

Když jsou továrny na roboty do války

Takže ten program…

Neříkej jeho název nahlas, prosím. Ani ho nepiš někam, kde by ho mohlo zahlédnout něco elektronického.

S několika roboty ses potkal. Myslíš si, jako člověk, že je takový program potřeba, aby je navedl na správnou kolej?

Ty se mě ptáš na něco. Co by potenciálně mohlo mít vliv na čtyřista padesát miliónů robotů?

Jsme na druhém rande. Podle pravidel etikety jsou takové otázky povoleny.

Když jsou továrny na roboty do války

Lidem bude připadat děsivé, že se robotům vyvíjí vědomí. Kruci, i mně to přijde děsivé. Ale jejich neuronové sítě jsou navrženy stejně jako tvoje a ty hrozba lidstvu nejsi.

Několik rozdílů na základě fyzických potřeb se vyskytne. Ale určitě ne tolik na to, aby našim prvním tahem byla masová lobotomizace. Nevím, proč bychom nemohli být dobrými sousedy.

Tedy pokud nebudou nechávat rozbité příbuzné po celém okolí.

Já osobně přijdu s plechovkou barvy a zaručím, že žádný ze tvých sousedů nezakládá černé skládky.

Když jsou továrny na roboty do války

Už bych asi měl popřát dobrou noc. Dobré ráno?

Dobré ráno. Je to tu dost lidí.

[!0.85]Obejmout?

[!0.8]Obejmout.

Kdybychom se chtěli políbit, „jé“ by se rychle změnilo na „jéžišimaria“.

Ále, mlč.

Když jsou továrny na roboty do války

[!3]VRRRR

To byl můj žaludek! Vážně! Zase si můžete sednout!

Když jsou továrny na roboty do války

Ahoj, Dvoraku.

Promiňte? Ach, zdravím, slečno Ambrosie.

Jen odstřelím překrývací program. Prosím, omluvte mne, že jsem vás nezahlédl dřív.

Snažil jsem se uřídit skoro nekonečný počet opic.

Povíš mi o tom? Nebo si budu muset počkat až na téměř nevyhnutelnou opičí zkázu?

Když jsou továrny na roboty do války

Podle jedné teorie dokáže nekonečný počet opic na nekonečném počtu psacích strojů napsat všechno. Se slovníky a kontrolou pravopisu zvládne i jednoduchý program vychrlit tisíce stránek za hodinu.

Paměti jsou levné. Vytvoří
se román o velikosti jednoho exabajtu*, někdo se stane vymahačem autorských práv. Když někdo jiný „okopíruje“ část této práce, požene se to před soud.

A ty chceš být ten vymahač?

Ani náhodou. Můj plášť je sice z plastu, ale vždycky jsem se považoval za rytíře ve stříbrné zbroji.

Když jsou továrny na roboty do války

Když se mi poved všechno napsat jako prvnímu, budu to moct rozšířit jako volné dílo. Žádní vymahači nevzniknou.

Možná by to šlo snadněji.

Použij Twitter. Na
tweety se autorská práva nevztahují, jsou dlouhé 140 znaků, odtweetuj všechny možné kombinace.

Lidé pak mohou svou tvorbu vydávat jako „soupis vybraných Dvořakových tweetů.“

Zo by pro teď mohlo fungovat. Ale časem díky tomu zbohatne nějaký právník, který určí, jak rozsáhlý soupis už tvoří originál.

Když jsou továrny na roboty do války

Takže. Při padesátiznakové abeceďe a tweetu o 140 znacích, dostaneme 7.175×10²³⁷ kombinací.

Teď už vím, že jsem utahaná. Mělo mi dojít, že to číslo bude velké, už když jsem to dořekla.

Vesmír obsahuje odhadem mezi 10⁷⁸ a 10⁸² atomů. bude problém to ukládat.

Potřebujeme omezit počet kombinací.

Pokud je kvantová teorie mnohovesmíru pravdivá, mohli bychom vedlejší vesmír použít jako paměť?

Dvoraku, nebudeme ničit vesmíry jem proto, aby sis měl kam ukládat tweety.

Když jsou továrny na roboty do války

Zkusme to jinak. Kolim slov je nejméně uznána za originální dílo?

Vyhledávám. Nejkratší příběh je připisován Hemingwayovi. Šest slov.

Hmm. Pokud bychom použili 10 000 nejobvyk-lejších slov…

10²⁴ kombinací. vyhledávat slova v tabulce. Tohle by mohlo reálně vyjít.

Mohli bychom to zvládnout s méně než tunou materiálu.

Škoda. Já chtěl vytvořit flešku o velikosti menšího měsíce. USB kabel by mohl posloužit i jako vesmírný výtah, kdyby se pořádně zpevnil.